George se jednoho velmi větrného večera rozhodne, že půjde navštívit svého přítele Sama, který leží nemocný v posteli.
O hodinu později George dovleče své vyčerpané tělo do Samova domu a zhroutí se unaveně na pohovku.
“To ti teda povím,” říká George, když konečně popadne dech, “bylo to prostě příšerný. Po každém kroku dopředu mě to srazilo o dva kroky zpátky.”
Dva zdvořilí lidé sedí spolu u večeře. Na stole je podnos s jedním malým a jedním velkým kouskem ryby.
Zvořile si navzájem nabízejí: “Poslužte si první.”
“Ne, první si poslužte vy:”
A tak to chvíli pokračuje.
Písemné sdělení generálního ředitele řediteli
Dnes v 11 hodin dojde k úplnému zatmění slunce. To znamená, že na dvě minuty slunce zmizí za měsícem. Jelikož je to něco, co se obvykle nevidí, bude zaměstancům povoleno sledovat zatmění slunce z parkoviště. Zaměstnanci se sejdou na parkovišti od deseti do jedenácti hodin, kdy přednesu krátkou řeč, ve které uvedu zatmění a podám příslušné informace. Za malý poplatek budou k dispozici bezpečnostní brýle.
Soudce zaujme své místo v soudní síni a obrátí se k oběma právníkům, kteří tu stojí proti sobě. “Takže,” řekne soudce. “Obdržel jsem od vás obou úplatek.”
Oba právníci sebou nervózně zavrtěli. “Vy, právní zástupce Leone, jste mi dal 15 000 dolarů. A vy, právní zástupce Camposi, jste mi dal 10 000 dolarů. Soudce si sáhl do kapsy a vytáhl šek. Podal ho Leonovi.