Když důvěřuješ Bohu, dívej se na něho a ne na to, co kolem lítá!
...napsal jsem si jednou při kázání našeho Reverenda do svého poznámkového sešitu. Je to takový sešit, kam si píšu slova, věty nebo citáty, které mě při kázání oslovily. Ale také si tam, v čím dál větší míře, píšu své postřehy a myšlenky, které mě při Bohoslužbě napadají. Jako třeba tu úvodní. Někdy mívám totiž sklon dívat se právě na to, co kolem lítá a zapomínám, že bych měl svůj pohled upřít přímo před sebe. Dívat se na to, co pro mě Bůh připravil. Sledovat při všem co dělám Jeho tvář.
A proč bych to měl dělat? Inu, to je jednoduché. Představte si Pána Boha, jako člověka, který jde vedle vás. Dívá se, co děláte, pozorně sleduje každý váš krok. Ne proto, aby si pak zapsal poznámku ve smyslu například: Pepík se dneska dvakrát žádostivě podíval na Mařenku, jednou nepozdravil paní sousedku a jednou zalhal rodičům. Kdepak, takhle to jistě Bůh nedělá. Ale..., jak tak jde vedle vás a pozorně vás sleduje, nemůžete si prostě nevšimnout, že se někdy mračí. Někdy udiveně nakrčí obočí, někdy zakroutí hlavu a jindy uznale pokýve. Někdy se usměje a někdy mu po tváři tečou slzy...
Protože Ježíš totiž chodí vedle vás. Každý den. Jenže není vidět a tak i já na to kolikrát zapomenu a provedu nějakou hloupost. Ale když si pak uvědomím, že On je vedle mě..., a když si představím Jeho tvář, která se třeba zamračila nebo ve které se usadil smutný výraz – věřte mi, že mi z toho není dobře na duši. Ono je to hodně podobné, jako když jdete s milovanou osobou. Například se svou manželkou či přítelkyní. Držíte se třeba za ruce a povídáte si. Chvíli mluví ona, pak vy..., ale najednou co to? Vy mluvíte, ale ona je podivně zamlklá. Co uděláte jako první? Přece podíváte se na její tvář!
A když uvidíte, že se usmívá od radosti, jistě ji to, co jste řekli potěšilo. Horší ovšem je, když se neusmívá a má semknuté rty, tak že tvoří jen uzounkou čárku. To kolikrát nezbude nic jiného, než se zamyslet, cože to člověk vlastně plácal v poslední chvíli za hlouposti. A když to nejde? Když nemůžete přijít na to, co mohlo tomu druhému tolik ublížit? Co dělat pak? A zase je to jednoduché. Teď se totiž pozná láska. A to doslova prakticky. Láska, která se neuráží, necítí se dotčená, nevydírá ani nemá chuť ubližovat. Stačí se prostě zeptat, co tomu druhému mohlo ublížit. A on vám to poví.
A tak se ptám každý den, nejen své milé, ale i Ježíše, "Neublížil jsem Ti Pane? Zdá se mi, že na Tvé tváři vidím smutek..." A víte co udělá Bůh? Odpoví! Vysvětlí, naučí, ukáže – prostě jako někdo, kdo upřímně a z celého srdce miluje.
Když někoho milujete, dívejte se mu do tváře. Protože...: Jako se na vodě zrcadlí tvář, tak srdce člověka na člověku. (Přísloví 27:19)
A tak každý den znovu a znovu...: Mé srdce si opakuje tvoji výzvu: "Hledejte mou tvář." Hospodine, tvář tvou hledám. (Žalm 27:8)
Autor: Zbyněk Autorovy stránky
Článek publikován se laskavým svolením autora.
Komentáře budou zveřejněny po schválení administrátorem. Neslušné nebo nesmyslné komentáře nebudou zveřejněny. Komentáře sestávající pouze z nesmyslné řady smajlíků také nebudou zveřejněny.
Vyplnění položek označených hvězdičkou je povinné.
Články 
Když důvěřuješ Bohu, dívej se na něho a ne na to, co kolem lítá!
Komentáře (3)