Když důvěřuješ Bohu, dívej se na něho a ne na to, co kolem lítá!
...napsal jsem si jednou při kázání našeho Reverenda do svého poznámkového sešitu. Je to takový sešit, kam si píšu slova, věty nebo citáty, které mě při kázání oslovily. Ale také si tam, v čím dál větší míře, píšu své postřehy a myšlenky, které mě při Bohoslužbě napadají. Jako třeba tu úvodní. Někdy mívám totiž sklon dívat se právě na to, co kolem lítá a zapomínám, že bych měl svůj pohled upřít přímo před sebe. Dívat se na to, co pro mě Bůh připravil. Sledovat při všem co dělám Jeho tvář.
Už to tak vypadá, že se ze mě stává "televizní křesťan". Asi se stanu členem Hnutí za dobrý obraz a zvuk. Potřebuji totiž dobrý obraz – to je jasný pohled na Boží tvář a na svět kolem. Toužím po čistém zvuku – pravdě bez šumění a škvrčení lží a podvodů. A také hledám klid při sledování – to je pokora a naslouchání tichému Božímu hlasu... Když ladím tu svou "televizi" – Bibli, je to ten nejlepší program. "Tak, copak nám dneska dávají...?", říkám si pro sebe, a začtu se do putování Izraelců do zaslíbené země. Sice už vím, jak to dopadne, ale stejně je to napínavé :-) A pokaždé, když sleduji svůj oblíbený "program", nepřestává mě překvapovat, čeho jsem si minule nevšiml. Jakoby Bůh byl tím nejrychlejším režisérem a scénáristou a měnil mi program tak, abych se nenudil. A když skončí "vysílání", neodcházím od své "televize" s obvyklou hláškou "to byla ale blbost", jež následuje po většině amerických filmů, ale naopak s hřejivým pocitem na duši. Odpočinutý a osvěžený.
První den dovolené na tvářích lidí září nadšení, těší se na události týdne, který mají před sebou. Poslední den jejich tváře ukazují smutek, když si uvědomují, že čas běží příliš rychle a oni se budou muset brzy vrátit do práce.
Prvního dne se studenti těší na své kamarády, i když to znamená že budou třeba společně dělat domácí úkoly a učit se na zkoušky. Ale koncem roku už jsou netrpěliví a neochotní spolupracovat s učitelem, bez ohledu na to, jak moc se učitel snaží.
Články 
Když důvěřuješ Bohu, dívej se na něho a ne na to, co kolem lítá!
Už to tak vypadá, že se ze mě stává "televizní křesťan". Asi se stanu členem Hnutí za dobrý obraz a zvuk. Potřebuji totiž dobrý obraz – to je jasný pohled na Boží tvář a na svět kolem. Toužím po čistém zvuku – pravdě bez šumění a škvrčení lží a podvodů. A také hledám klid při sledování – to je pokora a naslouchání tichému Božímu hlasu... Když ladím tu svou "televizi" – Bibli, je to ten nejlepší program. "Tak, copak nám dneska dávají...?", říkám si pro sebe, a začtu se do putování Izraelců do zaslíbené země. Sice už vím, jak to dopadne, ale stejně je to napínavé :-) A pokaždé, když sleduji svůj oblíbený "program", nepřestává mě překvapovat, čeho jsem si minule nevšiml. Jakoby Bůh byl tím nejrychlejším režisérem a scénáristou a měnil mi program tak, abych se nenudil. A když skončí "vysílání", neodcházím od své "televize" s obvyklou hláškou "to byla ale blbost", jež následuje po většině amerických filmů, ale naopak s hřejivým pocitem na duši. Odpočinutý a osvěžený.
První den dovolené na tvářích lidí září nadšení, těší se na události týdne, který mají před sebou. Poslední den jejich tváře ukazují smutek, když si uvědomují, že čas běží příliš rychle a oni se budou muset brzy vrátit do práce.