|
 Než jsem dospěl, do mého života zasáhly tři ženy, které mi měly být matkou. Moje biologická matka Barbara byla svobodná, neplnoletá matka, která mě dala svému bratrovi k adopci. Až poté, co o sedmnáct let později zemřela na rakovinu, mi táta směl říct pravdu o mé i její pravé identitě.
Druhá žena byla první manželkou mého táty, jmenovala se Dorothy. Myslel jsem si, že je to moje máma. Nikdy mi neřekla, že to tak není. Ale když táta odjížděl na dlouhou dobu (byl u námořnictva Spojených států a občas byl pryč až na 6 měsíců), dávala mi dost jasně najevo, že ke mně žádnou lásku necítí. Táta se s ní nakonec rozvedl kvůli tomu, jak se k němu a ke mně chovala. Kvůli ní jsem se stal velmi nejistým a vzteklým dítětem. Každé ženě, se kterou můj otec během několika dalších let “chodil”, jsem projevoval nepřátelství. Potom potkal Jean a navzdory všem mým výhradám si ji vzal.
Jean byla žena malého vzrůstu, ale brzy jsem zjistil, že to nemělo nic společného s velikostí jejího srdce a ducha. Díky její péči a stravě jsem vyrostl do výšky přes dva metry, což z Jean, která měřila necelých 160 cm, dělalo vůči téměř trpaslíka. Myslel jsem si že svou výšku využiji k tomu, abych jí zastrašoval. Jen jsem mrhal časem. Bez ohledu na to, jak tvrdě jsem se snažil jednat, zůstala pořád tou stejnou, pevnou ale milující matkou. Neodvracela se ode mně a nepřestala mi pomáhat. Kdyby nic jiného, věnovala mi víc času v těch osamělých chvílích, kdy byl táta pryč, snažila se mi být otcem i matkou. Po mé zkušenosti s Dorothy mě Jeanino chování mátlo. Ale kvůli Dorothy jsem Jean nedokázal důvěřovat.
Několik let poté, co si Jean vzala tátu, udělala něco, na co nikdy nezapomenu. Právě jsme se nastěhovali do jiného města – táta byl u námořnictva přidělen na jiné místo. Začal jsem chodit do nové školy a měl jsem potíže se přizpůsobit. Neuměl jsem se moc dobře seznamovat, držel jsem se stranou, byl jsem tichý a ve svém chování k ostatním i podrážděný. Jednoho dne, zrovna když jsem přišel ze školy, k nám ředitel zavolal a obvinil mne, že jsem něco ukradl spolužákovi. Táta byl pryč a tak telefon vzala Jean. Ten “spolužák” byl kluk, který byl na mně naštvaný kvůli tomu, že jsem nad ním před pár dny vyhrál v menší výměně názorů před školou. Aby mi to vrátil, vymyslel si, že jsem mu něco ukradl a oznámit to řediteli. Myslel si, že “tomu novému” nebude nikdo věřit.
Jean si vyslechla ředitele a potom se mě zeptala, jestli jsem někomu ve škole něco ukradl. Svým obvyklým, nekomunikativním způsobem jsem řekl jen “Ne”. K mému překvapení řekla: “To jsem si myslela.” Potom řediteli odpověděla: “Můj syn říká, že to neudělal, zloděje si budete muset hledat jinde.” Slova ani nedokážou plně vyjádřit, jak moc to pro mne znamenalo. Byla první “mámou”, která se mne kdy zastala. Nedal jsem jí k tomu žádný důvod, ale udělala to stejně. A nazvala mě svým “synem”. Přesto jsem ji nedovolil víc se ke mně přiblížit. Hluboké rány se hojí pomalu. Ale začal jsem se k ní chovat se stejným respektem, který projevovala ona mě. Věděl jsem, že jí můžu věřit.
O pár let později zemřela Barbara a já jsem se dozvěděl, jak to s ní a Dorothy opravdu bylo. Jean mi pomohla se s tím vyrovnat. Dva roky na to mého otce zabil opilý řidič a já jsem poznal, co je to bolest. Moje a Jeanina. Poprvé jsem si plně uvědomil, jak moc mého otce milovala. A při tom, ve své velké bolesti, se snažila utěšit mě v mém smutku. V našem společném zármutku jsem objevil, jak moc se snažila projevovat mi lásku a být mi po všechna ta léta matkou. Jen Bůh ví, kolik bolesti jsem jí musel působit tím, že jsem jí odmítal mít rád. Bůh, ve své nekonečné moudrosti, mi skrze smrt mého otce ukázal mou pravou “mámu”.
Za několik let zemřela i Jean. Srdeční infarkt, utopila se když plavala sama v noci v bazénu. To bylo napsáno v lékařské zprávě. Ale já jsem přesvědčený, že jí život bez mého táty prostě zlomil srdce. Vím, že je od té doby s ním a jsem jistý, že si vyměnili víc, než jen pár chápavých úsměvů, když se dívali jak po léta s Cathy bojujeme s výchovou svých dětí. Těším se na den, kdy se s nimi oběma Cathy setká. Budou ji mít moc rádi. Je taky opravdová máma. Má takové srdce – stejně jako Jean.
|
