Každý na cestě potřebuje občas povzbudit, podat pomocnou ruku, občas popostrčit... a Russ Lawson bezpochyby ví, jak na to - a tak jsme pro vás připravili výběr jeho krátkých avšak hodnotných zamyšlení, které jsou daleko víc o skutečném lidském životě, než o nějaké teorii.
Naše ego je pro nás skvělým motivátorem a zároveň velkým problémem. Je nezbytnou součástí našeho bytí, a přitom nás někdy staví do přímého konfliktu s tím, kým bychom měli být. Ego můžeme také definovat jako sebevědomí - pohled člověka na svou důležitost a hodnotu.
Někdy je těžké své pocity sebehodnoty nebo důležitosti srovnat podle Božích instrukcí. Na jedné straně je nám řečeno, že máme větší hodnotu než všechno ostatní Boží stvoření, a na straně druhé je nám také řečeno, že se máme pokořit a stát služebníky druhých. Zdá se, jako bychom nevěděli na kterou stranu se dát. Líbí se mi následující krátký příběh, který ilustruje boj našeho ega.
Moje máma často hlídá sestřiny vnoučata, Xaviera a Adinu. Když bylo Xavierovi asi 2 roky, býval často plačtivý, takže se moje máma rozhodla vystavit na ledničku značku, aby situaci nějak zvládla. Vypadalo to jako značka, která zakazuje otáčení vozidla. Byla kulatá, přeškrtnutá a uprostřed měla nápis "zákaz fňukání". Když malému vysvětlila, co značka znamená, vzal to hodně vážně.
Kdykoli začal Xavier kvůli něčemu fňukat, stačilo říct: "Co je na té značce napsáno?" Šel pokaždé ke značce a přesto, že neuměl číst, ukazoval si prstíkem na písmena a věrně četl: "Zákaz fňukání". Pak nastala zázračná proměna, proměna nálady - prostě si odešel hrát a zapomněl na svůj problém.
Pro některé lidi je jednou z nejtěžších věcí naučit se žít s faktem, že naše jednání má důsledky. Vše, co děláme, ovlivňuje nás nebo druhé, a obvykle obojí. Děti učíme už v raném věku - nebouchej, nekousej, atd... protože to druhého bolí. Učíme je, že když něco děláme, má to důsledky pro druhé.
Učíme je vyhýbat se ohni a horkým povrchům, protože takové důsledky ubližují nám samotným. Někteří se ale učí hodně pomalu a mnozí se musí napřed sami "spálit", poučit se utrpením, které je následkem jejich jednání. Nedávno jsem četl takový příběh, který mi připadal legrační, ale když jsem o tom přemýšlel, zjistil jsem, že má daleko hlubší podtext.
Prvním názvem tohoto zamyšlení mělo být "Chci ovládat všechno, co chci!" Potom jsem zkusil "Chci mít dokonalý život." Pak mě napadlo: "Žít tak, jak jsem si to vždycky přál!" Můžete si nejspíš vymyslet titulů podle libosti, protože už zřejmě tušíte o co půjde.
Půjde o to, že "nedokážeme ovládat všechno", "Život se zřídka kdy zdá dokonalý" a "Život je málokdy takový, jaký jsme si přáli." Ten problém se točí kolem slova "CHCI". Tolik našeho chtění ovládá náš život, nemám pravdu?
Naše ego je pro nás skvělým motivátorem a zároveň velkým problémem. Je nezbytnou součástí našeho bytí, a přitom nás někdy staví do přímého konfliktu s tím, kým bychom měli být. Ego můžeme také definovat jako sebevědomí - pohled člověka na svou důležitost a hodnotu. 
Moje máma často hlídá sestřiny vnoučata, Xaviera a Adinu. Když bylo Xavierovi asi 2 roky, býval často plačtivý, takže se moje máma rozhodla vystavit na ledničku značku, aby situaci nějak zvládla. Vypadalo to jako značka, která zakazuje otáčení vozidla. Byla kulatá, přeškrtnutá a uprostřed měla nápis "zákaz fňukání". Když malému vysvětlila, co značka znamená, vzal to hodně vážně. 
Pro některé lidi je jednou z nejtěžších věcí naučit se žít s faktem, že naše jednání má důsledky. Vše, co děláme, ovlivňuje nás nebo druhé, a obvykle obojí. Děti učíme už v raném věku - nebouchej, nekousej, atd... protože to druhého bolí. Učíme je, že když něco děláme, má to důsledky pro druhé. 
Prvním názvem tohoto zamyšlení mělo být "Chci ovládat všechno, co chci!" Potom jsem zkusil "Chci mít dokonalý život." Pak mě napadlo: "Žít tak, jak jsem si to vždycky přál!" Můžete si nejspíš vymyslet titulů podle libosti, protože už zřejmě tušíte o co půjde.