"Aby jejich srdce spojená v lásce byla potěšena..." Koloským 2:2
Pozdní červenec ve středním Texasu je horký, suchý a stejný den co den co den co den. Co kdysi bývalo zelené je teď žluté a na cestě k hnědé. Co bylo kdysi blátivé a vlhké je teď suché, tvrdé a popraskané. Prožíváme dny jednotvárného, zničujícího vedra. Televizní předpověď počasí je k ničemu: Horko, šance, že bude pršet 10% (nebo méně) - UV záření 10 (největší nebezpečí). Zítřejší předpověď? Repete, to samé, pořád to stejné. I když nežijete na místě, kde to v létě takhle vypadá, můžete si představit a pochopit, jak nudné, únavné a otravné tyto dny mohou být.
Tam, kde bydlím, už začíná zima. Ráno je tráva pokrytá jinovatkou. Listy opadávají a poletují po hnědnoucí trávě. S každou frontální změnou fouká severní vítr. Tažní ptáci zdobí nebe jako vlající stuhy.
Moc rád se dívám na husy, když táhnou k jihu. Jejich formace ve tvaru písmene "V", rytmické pohyby, střídání vedoucí husy a soulad hejna při změně směru mi berou dech. Takže když mi jedno hejno nedávno přeletělo nad hlavou, zastavil jsem se a sledoval jak si to míří ke svým jižním mokřinám. A potom mé oko zachytilo něco neobvyklého. Dlouho poté, co mi hejno, které jsem sledoval, zmizelo z očí, jedna husa letěla co jí síly stačily aby dohonila ostatní ptáky. Letěla stejnou cestou. Mnohem rychleji mávala křídly, ale přitom jsem si nebyl jistý, jestli vůbec letí rychleji než letělo hejno. Byla to husa, která zůstala pozadu. Nevím, jestli kdy své hejno dohonila.
"Aby jejich srdce spojená v lásce byla potěšena..." Koloským 2:2 
Tam, kde bydlím, už začíná zima. Ráno je tráva pokrytá jinovatkou. Listy opadávají a poletují po hnědnoucí trávě. S každou frontální změnou fouká severní vítr. Tažní ptáci zdobí nebe jako vlající stuhy.