Phil Ware pro vás má laskavé a vtipné zamyšlení, které povzbudí,potěší, inspiruje a možná vás přiměje trošku přemýšlet. A příliš dlouho vás nezdrží.
Více o autorovi na stánkách Heartlight.org (anglicky).
Byli jsme ohromení. Lidé si vybrali stranu a pak přispěchali se svými ostrými názory. Mladá matka byla odsouzena a poslána do vězení. Její druh už ve vězení byl, za brutální vraždu jejich malého dítěte. Jeho chování bylo neuvěřitelné a vzbudilo obrovské pobouření ve společnosti. Nikdo nedokázal pochopit, jak někdo může tak nemilosrdně zavraždit malé dítě. A jeho matka byla právě poslána do vězení za to, že své díte nebránila - za to, že neohlásila dřívější zneužívání a incidenty, kterých se její druh dopouštěl.
"Žila v hrůze o svůj vlastní život" volali její advokáti. A to také zdůrazňoval její obhájce. Naléhal, že ponížení už zažila dost, ztratila dost, byla už dostatečně otřesena svým zármutkem a že čas ve vězení nemůže udělat nic pro nápravu situace. "Je matkou dítěte. Jako rodiče máme posvátnou povinnost chránit své děti bez ohledu na následky." To byl názor soudu a většiny společnosti.
Prázdninové cestování může být zajímavé. Všichni jsme namačkaní v jednom autě, nebo ještě namačkanější v letadle, plném nervózních lidí. Sedíme příliš těsně u sebe. Těsně zaklínění, sedíme moc blízko u sebe, příliš blízko! Příliš blízko, než abychom mohli zakašlat... ale někdo to nevyhnutelně udělá!
Když dorazíme, jsme ubytování v domě, který je navržen tak pro třetinu z množství lidí, které čeká před přeplněnou koupelnou a pere se o dálkový ovladač k televizi. Zjišťujeme, že jsme k sobě hodně blízko, příliš blízko. Příliš blízko, než abychom mohli zakašlat... ale někdo to nevyhnutelně udělá!
Lukáš 16:10 Kdo je věrný v nejmenším, je věrný i ve velkém. A kdo je nepoctivý v nejmenším, je nepoctivý i ve velkém.
Listopad a prosinec se rozhodly stát měsíci náhlého a úplného zhroucení všeho mechanického v naší domácnosti. Nejdřív to byl ohřívač teplé vody v podkroví. Potom jedno auto, druhé auto a třetí auto. Potom drtič odpadu vypadl z dřezu. A k završení všeho se sporák rozhodl zkratovat a zničit ovládací panel. No, to se stává, když máte tři auta, která mají najeto přes 100 000 mil a bydlíte v deset let starém domě, kde se nikdy nic většího nevyměňovalo! Tohle by samozřejmě samo o sobě stačilo, jenže my jsme se ještě museli připravovat na svatbu, vánoční hosty, stěhování syna a jeho absolvování vysoké školy.
Pořád něco odkládám. Řídím se heslem: "Proč to odkládat na zítřek, když to můžu odložit na příští týden." Pořád něco odkládám. Ne, že bych si to tak přál, prostě to dělám. Dělám to už dost dlouho na to, abych v tom vynikal. Pořád něco odkládám a tak i když je spousta věcí, které je potřeba udělat, vždycky si najdu něco dalšího, co je taky třeba udělat abych nemusel dělat to, do čeho se mi nechce.
Proč vám to říkám? Protože taky nejspíš občas něco odložíte. Možná se jen chcete vyhnout konfrontaci. A nebo se možná chcete držet svého obvyklého denního pořádku a odkládáte úkol, který by mohl změnit a narušit váš předvídatelný svět. Nebo se bojíte toho, co se stane, když uděláte změnu a ztratíte kontrolu nad světem tak, jak ho znáte. Nebo se možná jen bráníte zjistit nějakou zdravotní okolost, která by mohla být nepříjemná nebo by změnila váš život. Je spousta důvodů, proč občas sklouzneme do odkládání. Koneckonců, všichni jsme k tomuto prokletí odkládání náchylní.
Před třiceti lety si se mnou táta sedl a začal se mi omlouvat. Měl jsem tenkrát těsně před maturitou. Bojoval se skutečností toho, že sám sebe zklamal v roli otce. Dokázal si připomínat selhání, na která jsem si vůbec nepamatoval, ale chtěl pročistit vzduch a vyjasnit si věci, které mu ležely na srdci. Chtěl, abych věděl, že mě miluje, ale že se v sobě zklamal, v tom, jak mě vedl k dospělosti, jak byl mým příkladem, jak mě připravil pro samostatný život. Měl zklamané oči.
"Aby jejich srdce spojená v lásce byla potěšena..." Koloským 2:2
Pozdní červenec ve středním Texasu je horký, suchý a stejný den co den co den co den. Co kdysi bývalo zelené je teď žluté a na cestě k hnědé. Co bylo kdysi blátivé a vlhké je teď suché, tvrdé a popraskané. Prožíváme dny jednotvárného, zničujícího vedra. Televizní předpověď počasí je k ničemu: Horko, šance, že bude pršet 10% (nebo méně) - UV záření 10 (největší nebezpečí). Zítřejší předpověď? Repete, to samé, pořád to stejné. I když nežijete na místě, kde to v létě takhle vypadá, můžete si představit a pochopit, jak nudné, únavné a otravné tyto dny mohou být.
Byli jsme ohromení. Lidé si vybrali stranu a pak přispěchali se svými ostrými názory. Mladá matka byla odsouzena a poslána do vězení. Její druh už ve vězení byl, za brutální vraždu jejich malého dítěte. Jeho chování bylo neuvěřitelné a vzbudilo obrovské pobouření ve společnosti. Nikdo nedokázal pochopit, jak někdo může tak nemilosrdně zavraždit malé dítě. A jeho matka byla právě poslána do vězení za to, že své díte nebránila - za to, že neohlásila dřívější zneužívání a incidenty, kterých se její druh dopouštěl. 
Prázdninové cestování může být zajímavé. Všichni jsme namačkaní v jednom autě, nebo ještě namačkanější v letadle, plném nervózních lidí. Sedíme příliš těsně u sebe. Těsně zaklínění, sedíme moc blízko u sebe, příliš blízko! Příliš blízko, než abychom mohli zakašlat... ale někdo to nevyhnutelně udělá!
Lukáš 16:10 Kdo je věrný v nejmenším, je věrný i ve velkém. A kdo je nepoctivý v nejmenším, je nepoctivý i ve velkém.
Pořád něco odkládám. Řídím se heslem: "Proč to odkládat na zítřek, když to můžu odložit na příští týden." Pořád něco odkládám. Ne, že bych si to tak přál, prostě to dělám. Dělám to už dost dlouho na to, abych v tom vynikal. Pořád něco odkládám a tak i když je spousta věcí, které je potřeba udělat, vždycky si najdu něco dalšího, co je taky třeba udělat abych nemusel dělat to, do čeho se mi nechce.
Před třiceti lety si se mnou táta sedl a začal se mi omlouvat. Měl jsem tenkrát těsně před maturitou. Bojoval se skutečností toho, že sám sebe zklamal v roli otce. Dokázal si připomínat selhání, na která jsem si vůbec nepamatoval, ale chtěl pročistit vzduch a vyjasnit si věci, které mu ležely na srdci. Chtěl, abych věděl, že mě miluje, ale že se v sobě zklamal, v tom, jak mě vedl k dospělosti, jak byl mým příkladem, jak mě připravil pro samostatný život. Měl zklamané oči.
"Aby jejich srdce spojená v lásce byla potěšena..." Koloským 2:2