Phil Ware pro vás má laskavé a vtipné zamyšlení, které povzbudí,potěší, inspiruje a možná vás přiměje trošku přemýšlet. A příliš dlouho vás nezdrží.
Více o autorovi na stánkách Heartlight.org (anglicky).
A protož všecko, což byste chtěli, aby vám lidé činili, to i vy čiňte jim; toť zajisté jest Zákon i Proroci. Matouš 7:12 Kralický překlad
Většině lidí se to někdy stává. Čteme dobře známou pasáž z Bible a najednou ji vidíme jinak. Bylo to tam celou dobu, akorát jsme to neviděli... alespoň ne tak zřetelně, jako teď.
Stalo se mi to nedávno, když jsem četl Ježíšova slova známá, jako "zlaté pravidlo". Z nějakého důvodu jsem si nevšiml jednoho slova ve větě - "všecko". Jak jsem si toho mohl za celá ta léta nevšimnout?
Víme, že změna je jedna ze zaručených věcí na této straně věčnosti. Donna a já jsme byli za poslední léta zaplavování přívalem změn, a tak jsme se rozhodli vzít si volno a zajet si do malého klidného městečka v centrálním Texasu. Tohle město je plné různých obchůdků, kde se dá sehnat skoro cokoli.
Chtěli jsme se podívat jen do určitých specifických obchůdků. Chtěli jsme si hlavně odpočinout, což pro nás znamená čtení, vychutnávání si klidu a pár nerušených společných večeří. Našli jsme ale jeden takový obchod, který jsme hledali, působil dobrým dojmem a vypadal slibně. Parkoviště bylo velké, všechno působilo nově a docela hezky. Divné bylo jen to, že tam skoro žádná auta neparkovala.
Vann a já jsme přišli na ranní setkání před začátkem pracovní doby. Byli jsme oba vyčerpaní z nabitého víkendu a necítili jsme se moc na to, abychom byli jeden pro druhého zrovna povzbuzením. Ale přišli jsme i tak. Oba jsme přiznali, že jsme příliš mrzutí a unavení na to, abychom byli schopni nějakého produktivního myšlení. A pak se objevil Sam, aby nás pozdravil.
Sam je synem jednoho z našich zaměstnanců. Jeho táta přijde brzy ráno a pak odveze Sama do školy. Sam za námi na pár minut zašel a pozvedl naši skleslou náladu. Vann i já jsme mu přiznali, že jsme byli mrzutí a pak jsme se ho zeptali, co máme dělat, abychom dokázali být milí na lidi, se kterými se dnes setkáme.
Moje máma vyrůstala se rčením, které předala i nám. Znělo takhle: "Čím víc se snažím, tím pozaději jsem". Ačkoli to není gramaticky správně, pro životy mnohých z nás to platí - nebo to alespoň tak vnímáme.
Mnoho lidí se cítí být pozadu, a čím víc se snaží zpoždění dohnat, tím "pozaději" jsou. V takové situaci se ocitáme z mnoha důvodů. Někteří z nás jsou odkládači. Někteří si toho nakládají moc. Někteří z nás nevyužívají dobře čas. Někteří z nás tráví příliš dlouho přípravami na to, co mají udělat. Někteří nepracují jak by měli. Někteří mají nečekané tlaky a problémy, které jim pronikají do života. Někteří nedávají věcem správné priority. Určitě bychom tu mohli napsat dlouhý seznam dalších důvodů, proč jsou někteří z nás stále "pozaději", i když máme pocit, že na našem seznamu věcí, které máme udělat, usilovně pracujeme.
Většinou se nám nelíbí být "mezi něčím" - mezi dvěma kamiony na dálnici, dvěma mlýnskými kameny, hřebíkem a kladivem nebo dvěma znepřátelenými sousedy. Přitom je to přesně to místo, kde trávíme většinu času - v "zemi mezi", aniž bychom si uvědomovali, že tam jsme.
Ačkoli v životě s Ježíšem zažíváme výšiny i nížiny, nejvíce času vlastně trávíme někde "mezi" nejvyššími výškami a nejhlubšími údolími. Tyhle dlouhé pochody "územím mezi" posílí naše výšiny a připraví nás na to, abychom přežili svá údolí.
Vzbudil jsem se občerstvený a odpočinutý. Po menším chirurgickém zákroku jsem předešlý týden nemohl spát na boku - což je moje oblíbená poloha při spaní - a nezbývalo než se snažit spát na zádech. A teď se možná ušklíbnete že jsem měkota, ale každý, kdo to podstoupil, zná váhu takového problému. Zeptejte se někoho kdo je uprostřed změn spánkových návyků a dá vám nevrle najevo, že s tím neradno žertovat. Co se týče změny spánkových návyků, neexistují žádné snadné změny!
Ale nebudeme se teď věnovat spánkovým návyků. Budeme mluvit o změnách. Jako na nový rok. Silvestrovské nadšení je pryč a nám zbývá realizovat změny, ke kterým jsme se před pár dny rozhodli. V pondělí začneme svědomitě s novou dietou, cvičením, šetřením, věrností udělat si denně čas na Boha, nebo s čímkoli, o čemu jsme se rozhodli, že to budeme tento rok dělat líp. Jinými slovy se snažíme udělat životní změny, které potřebujeme udělat. Jenže brzy zjistíme, že snadné změny neexistují.
A protož všecko, což byste chtěli, aby vám lidé činili, to i vy čiňte jim; toť zajisté jest Zákon i Proroci. Matouš 7:12 Kralický překlad 
Víme, že změna je jedna ze zaručených věcí na této straně věčnosti. Donna a já jsme byli za poslední léta zaplavování přívalem změn, a tak jsme se rozhodli vzít si volno a zajet si do malého klidného městečka v centrálním Texasu. Tohle město je plné různých obchůdků, kde se dá sehnat skoro cokoli. 
Vann a já jsme přišli na ranní setkání před začátkem pracovní doby. Byli jsme oba vyčerpaní z nabitého víkendu a necítili jsme se moc na to, abychom byli jeden pro druhého zrovna povzbuzením. Ale přišli jsme i tak. Oba jsme přiznali, že jsme příliš mrzutí a unavení na to, abychom byli schopni nějakého produktivního myšlení. A pak se objevil Sam, aby nás pozdravil. 
Moje máma vyrůstala se rčením, které předala i nám. Znělo takhle: "Čím víc se snažím, tím pozaději jsem". Ačkoli to není gramaticky správně, pro životy mnohých z nás to platí - nebo to alespoň tak vnímáme. 
Většinou se nám nelíbí být "mezi něčím" - mezi dvěma kamiony na dálnici, dvěma mlýnskými kameny, hřebíkem a kladivem nebo dvěma znepřátelenými sousedy. Přitom je to přesně to místo, kde trávíme většinu času - v "zemi mezi", aniž bychom si uvědomovali, že tam jsme. 
"To je pohoda!"