www.PRAMENY.net občerstvení pro duši

Hry - kategorie

Zdravím z nových Pramenů, na stránkách ještě pracujeme takže vše ještě není úplně dokončené. Bohužel nebylo možné přenést hodnocení a komentáře ze staré verze, začínáme tedy nanovo.

Právě přítomno: 93 hostů a žádný člen

Wallace a Gromit

6. leden 2011 in Logické 11412 hits

Pomocí malé helikoptéry plníte zadané úkoly. K této hře je potřeba alespň trochu umět…

4.41  from 37 Votes

Sklizeň

6. leden 2011 in Logické 9927 hits

Pomocí posunování a natáčení laťek dostaňte ovoce se stromu do košíku. Více úrovní. Ovládání:…

4.15  from 39 Votes

Vesmírný Jason

3. leden 2011 in Arkády 7063 hits

Jason ve vesmírné stanici narazí do vesmírného soba a ocitne se ve vesmírném bludišti.…

3.35  from 23 Votes

Bludiště 2

2. leden 2011 in Arkády 6356 hits

Proveďte oko bludištěm tak, aby se nedotklo stěn. Pozor, bludiště je v pohybu takže…

3.55  from 11 Votes

Hořká pilulka

2. leden 2011 in Arkády 6781 hits

Je to vždycky stejné. Hodí vás do žaludku a vy vůbec netušíte proč. Jen…

4.25  from 20 Votes

Safari fotky

2. leden 2011 in Dobrodružné 20483 hits

Máte za úkol pořídit co nejostřejší fotografie zvířete, které je vždy dopředu zadáno. Ovládání:…

4.13  from 47 Votes
středa, 13 červen 2007 14:43

Kluk ze školy

Napsal(a) 
Hodnotit
(0 hlasů)

Jednoho dne, když jsem byl v prvním ročníku na střední škole, jsem viděl, jak jeden kluk z naší třídy jde domů ze školy. Jmenoval se Kyle. Vypadalo to, že si nese všechny své učebnice domů. Pomyslel jsem si: “Proč by si někdo v pátek bral všechny učebnice ze školy domů? To musí bejt šprt.” Naplánoval jsem si sobotu a neděli (večírky a zítra odpoledne si zahraju s klukama fotbal), takže jsem pokrčil rameny a šel jsem dál.

Jak jsem šel kolem, viděl jsem, jak k němu běží parta kluků. Seběhli se kolem něj, vyrazili mu všechny knihy z rukou a podrazili mu nohy, takže spadl do bláta. Brýle mu sletěly z nosu, viděl jsem, jak dopadly asi dva metry od něj. Vzhlédl a v očích měl hrozný smutek. Bylo mi ho líto. Tak jsem k němu přiběhl. Jak lezl po trávě a hledal své brýle, všiml jsem si, že má v očích slzy. Podal jsem mu brýle a řekl jsem: ti kluci jsou pitomci. Měli by si hledět svýho.” Podíval se na mně a řekl: “Hele, díky!” Na tváři měl velký úsměv. Jeden z těch úsměvů, který ukazujou opravdovou vděčnost.

Pomohl jsem mu sebrat knihy a zeptal jsem se ho, kde bydlí. Ukázalo se, že bydlí blízko nás a tak jsem se podivil, že jsme se ještě neviděli. Řekl, že chodil do soukromé školy. Nikdy před tím bych se nebavil s klukem, co chodil do soukromé školy. Povídali jsme celou cestu domů, nesl jsem mu pár učebnic. Zdálo se, že je to moc fajn kluk. Zeptal jsem se ho, jestli by si zítra odpoledně chtěl s námi zahrát fotbal. Souhlasil. Strávili jsme spolu celý weekend a čím víc jsem Kyla poznával, tím raději jsem ho měl a mí přátelé měli stejný názor.

Přišlo pondělí ráno a já jsem zase uviděl Kyla s obrovskou hromadou učebnic. Zastavil jsem ho a řekl: “Člověče, na tomhle si fakt uděláš svaly, když to budeš vláčet každej den!” Jen se zasmál a podal mi polovinu knih. Během dalších čtyř let se z nás stali nejlěpší přátelé. V posledním ročníku jsme začali přemýšlet o vysoké škole. Kyle se rozhodl pro Georgetown, já sem odjel do Duke. Věděl jsem, že vždy zůstaneme přátelé, kilometry mezi námi nebudou hrát roli. Chtěl se stát lékařem a já jsem se chtěl věnovat fotbalu.

Kyle byl mluvčím za naši třídu. Celou dobu jsem ho zlobil tím, že je šprt. Měl si připravit řeč k maturitní oslavě. Byl jsem moc rád, že to nebudu já, kdo tam bude muset mluvit. Přišel maturitní den. Kyle vypadal skvěle. Byl jedním z těch, kdo se během školy opravdu našli. Trošku se spravil a brýle mu dokoce začaly slušet. Měl víc rande než já a všem holkám se líbil. Člověče, někdy jsem mu záviděl. Jako dneska.

Všiml jsem si, že je nervózní ze své řeči. Tak jsem mu dal herdu do zad a řekl jsem mu: “Zvládneš to skvěle!” Věnoval mi jeden ze svých pohledů (ten opravdu vděčný) a usmál se. “Díky!” Než zahájil svou řeč, trochu si odkašlal a pak začal mluvit: “Maturita je čas poděkovat těm, kdy vám pomohli to za ty roky zvádnout. Vaši rodiče, učitelé, sourozenci, možná trenér …. ale většinou přátelé. Stojím tady, abych vám všem řekl, že být někomu přítelem je ten nejlepší dar, který mu můžete dát. Povím vám jeden příběh.”

Když můj přítel vyprávěl o dni, kdy jsme se poprvé setkali, jen jsem na něj nevěřícně zíral. Chtěl se o weekendu zabít. Mluvil o tom, jak si vyklidil skříňku ve škole, aby to jeho máma nemusela později dělat za něj, a nesl si všechny své knihy domů. Podíval se na mně a trochu se usmál. “Díky Bohu, můj kamarád mě zachránil před tím, abych udělal něco hrozného.” Slyšel jsem, jak to v místnosti zašumělo, když tento pohledný, oblíbený kluk vyprávěl o své nejslabší chvilce. Viděl jsem, jak se na mně jeho rodiče podívali a věnovali mi ten samý vděčný úsměv. Až do té chvíle jsem si neuvědomil jeho hloubku.

Nikdy nepodceňujte moc svých skutků. Jedním malým gestem můžete změnit lidský život. K lepšímu nebo k horšímu. Bůh nás dal jedny druhým, abychom na sebe navzájem měli nějaký vliv.

Shlédnuto 1738 krát Naposledy změněno sobota, 15 červen 2013 20:56
Dále v této kategorii: « Tisíc korun Pavouk a žeň »

Zanechat komentář

Vkládejte prosím jen smysluplné komentáře. Komentář bude zveřejněn po schválení administrátorem. Urážlivé či jinak eticky nevhodné komentáře nebudou zveřejněny.