www.PRAMENY.net občerstvení pro duši

Hry - kategorie

Zdravím z nových Pramenů, na stránkách ještě pracujeme takže vše ještě není úplně dokončené. Bohužel nebylo možné přenést hodnocení a komentáře ze staré verze, začínáme tedy nanovo.

Právě přítomno: 6 hostů a žádný člen

pátek, 22 červen 2007 09:26

Maličkosti

Napsal(a) 
Hodnotit
(0 hlasů)
kamenyBylo to jako obvykle. Donna vstala o něco dřív, než já a začala se připravovat do školy. Popadnul jsem svůj laptop a začal kontrolovat email. Asi o 15 minut později jsme spolu luštili křížovku. Rozloučili jsme se a ona zamířila do práce. Abych se vyhnul dopravní špičce, obvykle si přečtu noviny, udělám si seznam toho, co je třeba udělat a potom pracuji asi tak hodinku doma, než zamířím do práce.

V ranních novinách byly takové ty "normální věci" které člověk čeká, až na jeden obrázek, o který jsem zavadil pohledem. Vysokoškolská studentka byla zabita přihavárii nedaleko našeho domu. Nezmínili jméno té mladé dámy. Bylo mi líto, že někdo tak mladý tak tragicky přišel o život. Na auto na fotografii byl děsivý pohled. Fotografii jsem zasunul někam hluboko do mysli - stejně jako tolik dalších obrázků tragédií, se kterými se denně setkávám v televizi, časopisech, novinách a na webu. Obraz to byl hrozný, ale mohl jsem si od něj udržet nezaujatou vzdálenost a jít dál svou cestou.

kamenyBylo to jako obvykle. Donna vstala o něco dřív, než já a začala se připravovat do školy. Popadnul jsem svůj laptop a začal kontrolovat email. Asi o 15 minut později jsme spolu luštili křížovku. Rozloučili jsme se a ona zamířila do práce. Abych se vyhnul dopravní špičce, obvykle si přečtu noviny, udělám si seznam toho, co je třeba udělat a potom pracuji asi tak hodinku doma, než zamířím do práce.

V ranních novinách byly takové ty "normální věci" které člověk čeká, až na jeden obrázek, o který jsem zavadil pohledem. Vysokoškolská studentka byla zabita přihavárii nedaleko našeho domu. Nezmínili jméno té mladé dámy. Bylo mi líto, že někdo tak mladý tak tragicky přišel o život. Na auto na fotografii byl děsivý pohled. Fotografii jsem zasunul někam hluboko do mysli - stejně jako tolik dalších obrázků tragédií, se kterými se denně setkávám v televizi, časopisech, novinách a na webu. Obraz to byl hrozný, ale mohl jsem si od něj udržet nezaujatou vzdálenost a jít dál svou cestou.

Ale na cestě do práce mi volala Donna. Byla očividně rozrušená. "Modli se za mně dneska, prosím, a za mámu té dívky, co byla včera zabita při autonehodě. Byla to moje studentka prvního ročníku. Její máma mi pomáhala ve třídě. Dívku jsem měla moc ráda a její máma je skvělá. Vím, že musí být zdrcená. Modli se za ni, prosím, aby to dokázala unést!" Ta nezaujatá vzdálenost mezi naší a touto rodinou najednou splaskla. Tohle nebyla vzdálená a teoretická tragédie, ale taková, která udeřila blízko našeho domova.

Každý den nás zaplavují informace o tragédiích, hrůzách, potřebách, katastrofách, zraněních a smrti. Okamžitá a všudypřítomná povaha emailu k tomu všemu ještě přidává. Tak jak se máme vypořádat se všemi těmi informacemi, aniž bychom se stali otupělými a netečnými vůči takové bolesti? Jak máme zabránit tomu, abychom se stali lhostejnými? Jak máme žít jako světlo a sůl ve světě plného rozkladu a temnoty?

Jediný způsob, jak umím odpovědět na tuto otázku, je podívat se na Ježíše. Jak se vypořádal se vším, co viděl a co věděl? Mám za to, že v Markovi 1:35-45 nám Duch Svatý zanechal jasný vzor toho, jak se vypořádat s takovým stresem.

Ježíš měl právě za sebou těžký den plný služby. Druhého dne brzy ráno, zatímco byla ještě tma, šel na osamělé místo a modlil se. Znovu soustředil svůj život kolem Otcovy vůle a svého poslání. Petr za ním přišel a řekl: "Mistře, hledají tě!" Očividně tu bylo mnoho dalších lidí, kteří měli nějaké potřeby.

"Musíme jít také do ostatních měst a vesnic, protože to je mé poslání." Ježíš nedovolil, aby jeho poslání bylo zajato tisíci potřebami, které existují. Sloužil, uzdravoval, žehnal a utěšoval, ale dělal to v kontextu poslání, které mu Bůh dal naplnit.

Když byl Ježíš na cestě k městu, u cesty stál malomocný muž. Ve víře poprosil Ježíše, aby ho uzdravil. Ježíš se zastavil, natáhl ruku, dotkl se toho muže a uzdravil ho.

A co jeho poslání? Ježíš v něm pokračoval! Ale byl tu muž, který potřeboval pomoc a Bůh po postavil Ježíšovi do cesty, když šel za naplněním svého poslání. Takže mu Ježíš sloužil, požehnal mu a uzdravil ho. Nebylo to uspěchané "Buď uzdraven!" a zas rychle dál. Bylo to osobní. Dotkl se toho muže ještě před tím, než ho uzdravil. Dal mu soucit, lásku a důstojnost tím, že se k němu choval jako k člověku, který má hodnotu a cenu, obzvlášť proto, že na něj ostatní shlíželi jako na vyvržence a malomocného. Potom uzdravil jeho tělesnou potřebu.

Dál budeme zahlcováni proudem informací o problémech, potřebách pomoci a obavách. Ale můžeme začít každý den tak, že strávíme chvíli s Bohem a znovu soustředíme své životy a plány kolem jeho vůle pro nás a našeho poslání ho ctít. A pak, až budeme na cestě za naplněním tohoto poslání, můžeme svobodně sloužit s důstojností a soucitem těm, které nám Bůh dá do cesty.

Někteří z vás možná znáte příběh o muži na pláži v Mexiku. Mohutný příliv vyplavil na břeh tisíce hvězdic. Muž chodil po pláži a házel hvězdice znovu do moře. Nakonec k němu přišel zvědavý člověk a zeptal se ho, jakou cenu si myslí, že má, hodit pár hvězdic zpátky do vody, když jich je na břehu tolik. Muž se podíval na cynického zvědavce, zvedl další hvězdici a hodil jí zpátky do moře. Pak odpověděl: "Pro tuhle to mělo velkou cenu!"

Když jdeme za svým posláním následovat Boží vůli, děláme věci, které přinášejí čest Království a jsou pro něj požehnáním. A navíc, když nám Bůh pošle někoho do cesty a my tomu člověku sloužíme s důstojností a soucitem, znamená to pro něj hodně!

Nenechme se přemoci množstvím potřeb, ale služme, když máme příležitost.

Nenechme se pohltit nesmírným množstím potřeb světa natolik, abychom zapomněli na poslání, které nám Otec svěřil.

Nenechme se natolik strávit svým posláním, že bychom přehlédli potřebné na cestě.

Pojďme udělat něco, co má cenu pro člověka, kterého nám Bůh pošle do cesty, abychom mu sloužili.

Copyright: Phil Ware, Heartlight.org
Použito s laskavým svolením Heartlight
Původní článek v angličtině
Překlad: Jana Forsyth

Shlédnuto 4575 krát Naposledy změněno sobota, 15 červen 2013 21:48
Dále v této kategorii: « Tuhé zimní mrazy

Zanechat komentář

Vkládejte prosím jen smysluplné komentáře. Komentář bude zveřejněn po schválení administrátorem. Urážlivé či jinak eticky nevhodné komentáře nebudou zveřejněny.