Jeden z našich korektorů mi nedávno poslal vzkaz, že podle pravidel už vydavatelé nevyžadují, ve skutečnosti vlastně nepreferují, dvojitou mezeru po tečce na konci věty.

Hmm! Znělo to docela dobře, alespoň ze začátku. Když se zabýváte bity a byty a velikostí souborů, ušetřit sem tam trochu místa na každé stránce nakonec znamená ušetřit obrovské množství prostoru, mají-li vaše webovky přes 15 000 stránek. Takže jeho informace zněla dobře, dokud jsem se nesnažil jí realizovat. Dvojitou mezeru na konci věty jsem používal přes 30 let. Ještě pořád se pokouším realizovat tuto čas i místo šetřící změnu.

Rozumově je mi výhoda změny jasná. A dokonce se mi ta změna líbí. K čemu bílá místa navíc? Proč víc bílých míst k ničemu? Ale zvyk vkládání dvojité mezery pro mne není snadné zlomit. Ve skutečnosti je to víc, než jen zvyk; vkládání dvojité mezery je hluboce zakořeněná rutina. Jestli se mám zbavit zbytečných bílých míst, musím na to myslet. Už žádný autopilot po tečkách! Jestli nebudu vědomě myslet na vkládání jen jedné mezery po tečce, otazníku nebo čárce, automaticky napíšu mezery dvě!

Možná pro vás tohle malé zjevení na první pohled nic moc neznamená - a máte-li své písemnosti odevzdávat nějakému editorovi nebo profesorovi, určitě si zjistěte, co vyžaduje. Tak či tak, zdá se, že mě Bůh vždycky nějak popošťouchne, abych se dostal od svých každodenních malých objevů k něčemu hlubšímu. (Tady vám to možná dojde!)

Na kolik míst ve svém životě vkládám zbytečné bílé mezery prostě proto, že jsem si to tak zvykl dělat? V kolika Božích věcech nechávám řídit autopilota? Možná se i vy ocitáte v takové nepříjemné situaci, tak si teď položme pár důležitých otázek:

• Kolikrát jsem jen "šel do církve", aniž bych do toho vložil srdce a dělal jsem jen gesta bez skutečného významu?

• Kolikrát jsem se modlil a ani si neuvědomil tu Boží milost, kterou nám Bůh daroval, že můžeme přijít do jeho přítomnosti, a tu sílu, kterou chce uvolnit jako odpověď na volání mého srdce?

• Kolik věcí, které se týkají každodenního uctívání Boha, dělám na "autopilota" - bez chuti, záměru a nadšení?

Mám za to, že když budeme upřímní, připustíme, že si ve svém vztahu s Bohem dovolujeme vkládat příliš mnoho bílých míst tam, kde by měla být zkušenost prožitá srdcem a vztah s Otcem a jeho dětmi, který vede Duch Svatý. Tak obnovme svůj závazek hledat Boha opravdově, záměrně a bez bílých míst. Uskutečňujme v životě Boží záměr pro nás s vědomím, že on v nás dělá své dílo a vezme nás do své slávy.

Život je příliš těžký a příliš krátký na to, abychom žili s hromadou bílých míst, které nás připravují o čas a staví se do cesty radosti, kterou nám Otec touží dávat. Pojďme se zbavit bílých míst!

Copyright: Phil Ware, Heartlight.org
Použito s laskavým svolením Heartlight
Původní článek v angličtině
Překlad: Jana Forsyth