Můj člověk mě nikdy nenechá sníst rodinného křečka a mě to nechává absolutně v klidu.
Nebudu hrát hru "Stádo divokých splašených bizonů dusajících napříč pouští Serengeti" na žádné člověčí peřině, když se snaží spát.
Zavřeným oknem se nedá vyskočit ven a chytat ptáčky. Když na to zapomenu, narazím do skla a sesunu se za gauč, nebudu se snažit zkoušet to ještě jednou.
Nebudu strkat packy do žádné nádoby, abych zjistila, co obsahuje. Ta sádra šla posledně dost špatně dolů...
Když kousnu kaktus, kousne mě taky.
Když prší, prší na všech stranách domu. Není nezbytné zkoušet všechny dveře.
Nebudu hrát mrtvou kočku na schodech, když se lidi snaží dovnitř nosit tašky s nákupem.
Když lidi hrajou šipky, nebudu vyskakovat do vzduchu ve snaze je chytit.
Nebudu opakovaně chňapat po člověčí hlavě když se snaží dělat sklapovačky.
Když můj člověk píše na klavesnici, jeho předloktí není visuté lůžko!
Monitor počítače a televize neexistují proto, aby zajistily zajímavé pozadí pro moji huňatou oháňku.
Nebudu v noci tahat do postele špinavé ponožky a pak mňoukat z plna hrdla, abych jim předvedla svůj "úlovek".
Neusadím se na prsou svého člověka uprostřed noci a nebudu na něj zírat tak dlouho, až se probudí.
Nebudu chodit po klávesnici když se člověk snaží napsat nějakou důležitou adagfsg gdjag ;ln.
Když už musím hostům nosit dary, plyšová myš je mnohem přijatelnější než velký živý brouk... i když zdaleka nechutná tak dobře.
Komentáře budou zveřejněny po schválení administrátorem. Neslušné nebo nesmyslné komentáře nebudou zveřejněny. Komentáře sestávající pouze z nesmyslné řady smajlíků také nebudou zveřejněny.
Vyplnění položek označených hvězdičkou je povinné.
Komentáře (2)