Stará jeptiška v klášteře hned vedle Brooklinského staveniště si všimne hrubé řeči místních dělníků a tak se rozhodne, že s nimi stráví trochu času, aby mohla napravit jejich cesty. Rozhodne se vzít si s sebou oběd, posadit se k nim a popovídat si s nimi. Tak si dá obložený krajíc chleba do tašky a jde na místo, kde dělníci pojídají své obědy. Dojde k nim a se širokým úsměvem na tváří povídá: “Znáte Ježíše Krista?”
Jeden člověk se ztratí a dva týdny chodí po poušti. Jednoho horkého dne zahlédne misionářův dům. Vyčerpaný a slabý se dovleče do domu a zhroutí se u dveří. Misionář ho najde a ošetřuje ho, až se muž úplně uzdraví. Když se cítí líp, ptá se na misionáře na cestu do nejbližšího města. Když vychází ze dveří, všimne si misionářova koně. Tak se vrátí zpět do domu a požádá o dovolení, jestli by si toho koně mohl vypůjčit a až dorazí do města, poslat ho zpět.
Když D.L.Moody vedl evangelizační shromáždění, často čelil provokatérům, kteří s ním ostře nesouhlasili. Když kazatel vcházel na pódiu při závěrečném shromáždění jedné kampaně, podal mu uvaděč lístek. Byl od ateisty, který působil panu Moodymu dost velké potíže. Evangelista měl za to, že to je oznámení, takže ztišil velký dav posluchačů a chystal se lístek přečíst.
Tři sousedi diskutovali o správné pozici a postoji při modlitbě. Jeden řekl: “Měl bys klečet na kolenou se skloněnou hlavou, v bázni před Všemohoucím.”
Druhý muž promluvil a řekl: “Pamatujte na to, že jste byli stvoření podle Božího obrazu. Pozice, ve které se máme modlit, je stát s pohledem upřeným do nebe do Boží tváře a mluvit s ním jako dítě se svým otcem.”
Tu v noci měl jsem krásný sen
Já pár stop v písku viděl jsem
Ty stopy, kudy Pán můj šel
Však stopy své jsem nenašel
V tom zvláštní otisk nalézám
” Co jen to je?” se Pána ptám
Kulaté stopy, velké jsou,
Pane, ty od nohou být nemohou
