Lupič se v noci vloupá do jednoho domu. Posvítí si baterkou, aby viděl, jaké cennosti by mohl ukrást. Právě když zvedá CD přehrávač aby ho vložil do pytle, zaslechne zvláštní zastřený hlas ze tmy: "Ježíš tě vidí!"
Lupič málem vyskočí z kůže, okamžitě vypne baterku a stojí bez pohnutí. Když už se nějakou dobu nic neozývá, zakroutí hlavou a slíbí si, že si pak udělá dovolenou. Zapne znovu baterku a začne hledat cennosti. Právě když se chystá odpojit ze zásuvky stereo, uslyší hlas jasný jako zvon: "Ježíš tě vidí!". Naprosto otřesený pátrá baterkou odkud ten hlas přichází. Konečně se proud světla zastaví v rohu, kde stojí klec s papouškem.
Můj člověk mě nikdy nenechá sníst rodinného křečka a mě to nechává absolutně v klidu.
Nebudu hrát hru "Stádo divokých splašených bizonů dusajících napříč pouští Serengeti" na žádné člověčí peřině, když se snaží spát.
Zavřeným oknem se nedá vyskočit ven a chytat ptáčky. Když na to zapomenu, narazím do skla a sesunu se za gauč, nebudu se snažit zkoušet to ještě jednou.
"Jste v pořádku pane?" ptá se zneklidněný operátor člověka, který do telefonu velice ztěžka dýchá. "Ale jistě, akorát volám z budky a nemám tužku a tak dýchám na sklo, abych si na něj mohl napsat to telefonní číslo.
Každého večera milovník divokého ptactva Tom stával na dvorku a houkal jako sova. A jednoho večera se mu sova ozvala.
Celý rok na sebe Tom a jeho opeřený přítel navzájem houkali. Tom si dokonce o jejich "konverzaci" vedl poznámky.
Právě ve chvíli, kdy si myslel, že stojí na prahu skutečného průlomu v komunikaci mezi člověkem a živočichem, zaslechl jak si jeho manželka povídá se sousedkou.
Chtěl jsem si telefonicky rezervovat letenku a operátor mě požádal o strpení. Po několika minutách přehrávané hudby se ozval automatický hlas:
"Pokud čekáte déle než 10 minut, můžete zmáčknout 8. Jestli váš hovor nebude přijat ani po pěti dalších minutách, můžete zmáčknout 7.
Vyřízení vašeho hovoru se tím nijak neurychlí, ale alespoň vás to nějak zaměstná, zatímco čekáte."
