Je to skvělý pocit, mít všechny vánoční nákupy za sebou! S dcerou jsme strávili celý den na nákupní výpravě. Krátce po obědě jsme už měli všechny dárky, které jsme potřebovali. A pak přišlo to nejtěžší. Celý večer jsme strávili jejich balením!
Opravdu jsme balili jako o život - pro každého jsme vybírali ten pravý balicí papír, správnou stužku a potom ke každému dárku zvolit tu pravou visačku. I když nás tahle práce bavila, ani jeden z nás by se nedal nazvat profesionálním "baličem". Trvalo nám DLOUHO, než jsme všechny dárky zabalili. Když jsme skončili, v pokoji to vypadalo jako po explozi. Ale ty dárky! To množství různých tvarů
Řada řidičů mi dá za pravdu, že za volantem můžeme prožít mnoho dobrodružství a perných chvilek.
Při loňské Bambiriádě jsem projížděl po silnici kolem této dětské akce v chrudimském parku „Na střelnici“ – když jsem si všiml, že proti mně jede malý fiátek. Měl doslova namířeno na mě. Jeho řidič byl překvapený, co se v parku děje, a zaujatě se díval tím směrem. Horší bylo, že se tam díval i potom, kdy přehlídka dětských aktivit byla za ním, ale auto jelo pořád dopředu, zatímco on byl otočený dozadu.
Poslední týden v dubnu jsme jeli na výlet - prostě jen tak do neznáma, kam nás cesta zavede. S manželem jsme mlčky projížděli polní cestou. Seděla jsem na předním sedadle a vychutnávala si scenérii krajiny.
Koutkem oka jsem zahlédla, že se manžel snaží dívat ven oknem na mé straně. To mě trochu zarazilo, má se přece dívat na cestu před sebou. Zeptala jsem se ho, na co se dívá a on tiše odpověděl "Na nic". Jeho oči se upřely zpátky na cestu před ním.
Už několikrát mi dcera volala a přesvědčovala mě: “Mami, musíš se přijet podívat na narcisy dřív, než odkvetou.” Chtěla jsem, ale byly to dvě hodiny jízdy autem. “Přijedu příští úterý.” slíbila jsem, když mi zavolala potřetí.
Příští úterý bylo chladné a deštivé, ale dala jsem slovo a tak jsem jela. Když jsem konečně dorazila do Karolinina domu, objala a pozdravila se s vnoučaty, řekla jsem jí “Zapomeň na narcisy, Carolyn!”