Před třiceti lety si se mnou táta sedl a začal se mi omlouvat. Měl jsem tenkrát těsně před maturitou. Bojoval se skutečností toho, že sám sebe zklamal v roli otce. Dokázal si připomínat selhání, na která jsem si vůbec nepamatoval, ale chtěl pročistit vzduch a vyjasnit si věci, které mu ležely na srdci. Chtěl, abych věděl, že mě miluje, ale že se v sobě zklamal, v tom, jak mě vedl k dospělosti, jak byl mým příkladem, jak mě připravil pro samostatný život. Měl zklamané oči.
"Aby jejich srdce spojená v lásce byla potěšena..." Koloským 2:2
Pozdní červenec ve středním Texasu je horký, suchý a stejný den co den co den co den. Co kdysi bývalo zelené je teď žluté a na cestě k hnědé. Co bylo kdysi blátivé a vlhké je teď suché, tvrdé a popraskané. Prožíváme dny jednotvárného, zničujícího vedra. Televizní předpověď počasí je k ničemu: Horko, šance, že bude pršet 10% (nebo méně) - UV záření 10 (největší nebezpečí). Zítřejší předpověď? Repete, to samé, pořád to stejné. I když nežijete na místě, kde to v létě takhle vypadá, můžete si představit a pochopit, jak nudné, únavné a otravné tyto dny mohou být.
Pro mne, jako mladého muže, to byla nejhorší noc života! Horší než probdít celou noc kvůli bolení břicha. Horší, než vykouřit dvacet levných cigaret, abych udělal dojem na kamaráda z vysoké školy. Horší, než mrznou a klepat se když jsme jeli na lovecký výlet. Byla to nejhorší noc mého života... tečka.
Můj dědeček prožíval poslední dny svého života, umíral na rakovinu. Přijel jsem ho navštívit do nemocnice. Po tříhodinové návštěvě jsem zavolal domů a řekl jsem, že cítím, že mám zůstat s dědou v nemocnici přes noc. Měl strach. Cítil se osamělý. A nejdůležitější ze všeho bylo, že mne o to děda požádal. Jeho oči mi řekly, že to budou naše poslední společné chvíle.
Jakub 1:2-4 Považujte to jen za radost, bratři moji, když upadáte do různých zkoušek, víte přece, že zkoušení vaší víry působí vytrvalost. Nechte však vytrvalost plně působit, abyste byli dokonalí a úplní a neměli žádný nedostatek.
Máte rádi zimu? Za ta léta jsem se zjistil, že jsou zimní lidé a letní lidé. Někdo má raději zimu, někdo horko. Já jsem asi jedním z těch letních lidí. Studené počasí nemám rád. Takže když přejde první mráz, mám příležitost o tom trošku přemýšlet. Překvapilo mne, že existují zajímavé podobnosti v tom, jak se vypořádat s dlouhým, těžkým, chladným obdobím a jak se vypořádat s obdobím zkoušek, pokušení a nepříjemností.
Tam, kde bydlím, už začíná zima. Ráno je tráva pokrytá jinovatkou. Listy opadávají a poletují po hnědnoucí trávě. S každou frontální změnou fouká severní vítr. Tažní ptáci zdobí nebe jako vlající stuhy.
Moc rád se dívám na husy, když táhnou k jihu. Jejich formace ve tvaru písmene "V", rytmické pohyby, střídání vedoucí husy a soulad hejna při změně směru mi berou dech. Takže když mi jedno hejno nedávno přeletělo nad hlavou, zastavil jsem se a sledoval jak si to míří ke svým jižním mokřinám. A potom mé oko zachytilo něco neobvyklého. Dlouho poté, co mi hejno, které jsem sledoval, zmizelo z očí, jedna husa letěla co jí síly stačily aby dohonila ostatní ptáky. Letěla stejnou cestou. Mnohem rychleji mávala křídly, ale přitom jsem si nebyl jistý, jestli vůbec letí rychleji než letělo hejno. Byla to husa, která zůstala pozadu. Nevím, jestli kdy své hejno dohonila.
Nevím, jak vás, ale mě napadají ty "nejlepší myšlenky" chvíli před tím, než usnu. A přitom jsem se v té zemi mezi bděním a spánkem vždy tradičně rozhodoval, že nevstanu a nezapíšu si to. "Ráno si na to vzpomenu!" vesele si říkám, když si dávám svolení upadnout do hlubokého spánku. Problém je, že když se ráno probudím, nikdy si na tyhle "hvězdné" pohledy na život, "neuvěřitelné" nápady na kázání, nebo "fantastické" články na web Heartlight, nemůžu vzpomenout. Něco ve světle svítání mi způsobuje trvalou a hlubokou ztrátu paměti! Moje odkládání a touha po spánku tak porazí dobré úmysly v mém srdci a dobré nápady v mé hlavě.
Články 
Před třiceti lety si se mnou táta sedl a začal se mi omlouvat. Měl jsem tenkrát těsně před maturitou. Bojoval se skutečností toho, že sám sebe zklamal v roli otce. Dokázal si připomínat selhání, na která jsem si vůbec nepamatoval, ale chtěl pročistit vzduch a vyjasnit si věci, které mu ležely na srdci. Chtěl, abych věděl, že mě miluje, ale že se v sobě zklamal, v tom, jak mě vedl k dospělosti, jak byl mým příkladem, jak mě připravil pro samostatný život. Měl zklamané oči.
"Aby jejich srdce spojená v lásce byla potěšena..." Koloským 2:2 
Pro mne, jako mladého muže, to byla nejhorší noc života! Horší než probdít celou noc kvůli bolení břicha. Horší, než vykouřit dvacet levných cigaret, abych udělal dojem na kamaráda z vysoké školy. Horší, než mrznou a klepat se když jsme jeli na lovecký výlet. Byla to nejhorší noc mého života... tečka. 
Jakub 1:2-4 Považujte to jen za radost, bratři moji, když upadáte do různých zkoušek, víte přece, že zkoušení vaší víry působí vytrvalost. Nechte však vytrvalost plně působit, abyste byli dokonalí a úplní a neměli žádný nedostatek. 
Tam, kde bydlím, už začíná zima. Ráno je tráva pokrytá jinovatkou. Listy opadávají a poletují po hnědnoucí trávě. S každou frontální změnou fouká severní vítr. Tažní ptáci zdobí nebe jako vlající stuhy. 
Nevím, jak vás, ale mě napadají ty "nejlepší myšlenky" chvíli před tím, než usnu. A přitom jsem se v té zemi mezi bděním a spánkem vždy tradičně rozhodoval, že nevstanu a nezapíšu si to. "Ráno si na to vzpomenu!" vesele si říkám, když si dávám svolení upadnout do hlubokého spánku. Problém je, že když se ráno probudím, nikdy si na tyhle "hvězdné" pohledy na život, "neuvěřitelné" nápady na kázání, nebo "fantastické" články na web Heartlight, nemůžu vzpomenout. Něco ve světle svítání mi způsobuje trvalou a hlubokou ztrátu paměti! Moje odkládání a touha po spánku tak porazí dobré úmysly v mém srdci a dobré nápady v mé hlavě.