Většinou se nám nelíbí být "mezi něčím" - mezi dvěma kamiony na dálnici, dvěma mlýnskými kameny, hřebíkem a kladivem nebo dvěma znepřátelenými sousedy. Přitom je to přesně to místo, kde trávíme většinu času - v "zemi mezi", aniž bychom si uvědomovali, že tam jsme.
Ačkoli v životě s Ježíšem zažíváme výšiny i nížiny, nejvíce času vlastně trávíme někde "mezi" nejvyššími výškami a nejhlubšími údolími. Tyhle dlouhé pochody "územím mezi" posílí naše výšiny a připraví nás na to, abychom přežili svá údolí.
Vzbudil jsem se občerstvený a odpočinutý. Po menším chirurgickém zákroku jsem předešlý týden nemohl spát na boku - což je moje oblíbená poloha při spaní - a nezbývalo než se snažit spát na zádech. A teď se možná ušklíbnete že jsem měkota, ale každý, kdo to podstoupil, zná váhu takového problému. Zeptejte se někoho kdo je uprostřed změn spánkových návyků a dá vám nevrle najevo, že s tím neradno žertovat. Co se týče změny spánkových návyků, neexistují žádné snadné změny!
Ale nebudeme se teď věnovat spánkovým návyků. Budeme mluvit o změnách. Jako na nový rok. Silvestrovské nadšení je pryč a nám zbývá realizovat změny, ke kterým jsme se před pár dny rozhodli. V pondělí začneme svědomitě s novou dietou, cvičením, šetřením, věrností udělat si denně čas na Boha, nebo s čímkoli, o čemu jsme se rozhodli, že to budeme tento rok dělat líp. Jinými slovy se snažíme udělat životní změny, které potřebujeme udělat. Jenže brzy zjistíme, že snadné změny neexistují.
Byli jsme ohromení. Lidé si vybrali stranu a pak přispěchali se svými ostrými názory. Mladá matka byla odsouzena a poslána do vězení. Její druh už ve vězení byl, za brutální vraždu jejich malého dítěte. Jeho chování bylo neuvěřitelné a vzbudilo obrovské pobouření ve společnosti. Nikdo nedokázal pochopit, jak někdo může tak nemilosrdně zavraždit malé dítě. A jeho matka byla právě poslána do vězení za to, že své díte nebránila - za to, že neohlásila dřívější zneužívání a incidenty, kterých se její druh dopouštěl.
"Žila v hrůze o svůj vlastní život" volali její advokáti. A to také zdůrazňoval její obhájce. Naléhal, že ponížení už zažila dost, ztratila dost, byla už dostatečně otřesena svým zármutkem a že čas ve vězení nemůže udělat nic pro nápravu situace. "Je matkou dítěte. Jako rodiče máme posvátnou povinnost chránit své děti bez ohledu na následky." To byl názor soudu a většiny společnosti.
Prázdninové cestování může být zajímavé. Všichni jsme namačkaní v jednom autě, nebo ještě namačkanější v letadle, plném nervózních lidí. Sedíme příliš těsně u sebe. Těsně zaklínění, sedíme moc blízko u sebe, příliš blízko! Příliš blízko, než abychom mohli zakašlat... ale někdo to nevyhnutelně udělá!
Když dorazíme, jsme ubytování v domě, který je navržen tak pro třetinu z množství lidí, které čeká před přeplněnou koupelnou a pere se o dálkový ovladač k televizi. Zjišťujeme, že jsme k sobě hodně blízko, příliš blízko. Příliš blízko, než abychom mohli zakašlat... ale někdo to nevyhnutelně udělá!
Lukáš 16:10 Kdo je věrný v nejmenším, je věrný i ve velkém. A kdo je nepoctivý v nejmenším, je nepoctivý i ve velkém.
Listopad a prosinec se rozhodly stát měsíci náhlého a úplného zhroucení všeho mechanického v naší domácnosti. Nejdřív to byl ohřívač teplé vody v podkroví. Potom jedno auto, druhé auto a třetí auto. Potom drtič odpadu vypadl z dřezu. A k završení všeho se sporák rozhodl zkratovat a zničit ovládací panel. No, to se stává, když máte tři auta, která mají najeto přes 100 000 mil a bydlíte v deset let starém domě, kde se nikdy nic většího nevyměňovalo! Tohle by samozřejmě samo o sobě stačilo, jenže my jsme se ještě museli připravovat na svatbu, vánoční hosty, stěhování syna a jeho absolvování vysoké školy.
Pořád něco odkládám. Řídím se heslem: "Proč to odkládat na zítřek, když to můžu odložit na příští týden." Pořád něco odkládám. Ne, že bych si to tak přál, prostě to dělám. Dělám to už dost dlouho na to, abych v tom vynikal. Pořád něco odkládám a tak i když je spousta věcí, které je potřeba udělat, vždycky si najdu něco dalšího, co je taky třeba udělat abych nemusel dělat to, do čeho se mi nechce.
Proč vám to říkám? Protože taky nejspíš občas něco odložíte. Možná se jen chcete vyhnout konfrontaci. A nebo se možná chcete držet svého obvyklého denního pořádku a odkládáte úkol, který by mohl změnit a narušit váš předvídatelný svět. Nebo se bojíte toho, co se stane, když uděláte změnu a ztratíte kontrolu nad světem tak, jak ho znáte. Nebo se možná jen bráníte zjistit nějakou zdravotní okolost, která by mohla být nepříjemná nebo by změnila váš život. Je spousta důvodů, proč občas sklouzneme do odkládání. Koneckonců, všichni jsme k tomuto prokletí odkládání náchylní.