Celá léta mojí ženě jedovatý břečťan nevadil. Nikdy s tím neměla žádný problém. Jednou v létě měla opravdu dobrou náladu a rozhodla se udělat nějakou práci vzadu na dvorku. Rozhodla se zbavit části břečťanu. Sekala a stříhala a nakonec ho nabrala plnou náruč, kterou odnesla na skládku. Můžete hádat, co se stalo druhý den. Její ruce a tvář byly pokryté pálící vyrážkou. Hřích se tomu hodně podobá. Myslíme si, že ho zvládneme a že nám neublíží, jenže nakonec bolest ucítíme.
Hřích má vždycky cenovku. Jenže někdy platíme později a ne hned. To je součástí ďáblova klamu. Stejně jako v zahradě Eden, říká: "do toho, neublíží ti to". Občas tedy do toho jdeme, a vidíme, že nám to neublížilo... alespoň ne hned. Ale Ježíš nám připomíná, jaký ďábel je.
Už jste někdy čekali na někoho, kdo se s vámi měl v určitou dobu setkat a přišel... pozdě?
Museli jste někdy zavolat někomu, s kým jste měli schůzku, a on řekl: "Jé, úplně jsem na to zapomněl"?
Už vám někdo něco slíbil a nedodržel slovo?
Už jste někdy uzavřeli obchod s někým, kdy vynechal pár důležitých "maličkostí"?
Takové věci se nám stávají neustále. Mě se stávají také, a já je dávám do své "Banky milosti".
Když o tom přemýšlím, pokaždé, když někomu "dám milost", vkládám depozit do své "Banky milosti." A příště, když něco neudělám dobře nebo udělám něco nevhodného, je tu větší šance, že sám dostanu milost. Obzvlášť týká-li se to někoho, komu jsem sám předtím odpustil.
A protož všecko, což byste chtěli, aby vám lidé činili, to i vy čiňte jim; toť zajisté jest Zákon i Proroci. Matouš 7:12 Kralický překlad
Většině lidí se to někdy stává. Čteme dobře známou pasáž z Bible a najednou ji vidíme jinak. Bylo to tam celou dobu, akorát jsme to neviděli... alespoň ne tak zřetelně, jako teď.
Stalo se mi to nedávno, když jsem četl Ježíšova slova známá, jako "zlaté pravidlo". Z nějakého důvodu jsem si nevšiml jednoho slova ve větě - "všecko". Jak jsem si toho mohl za celá ta léta nevšimnout?
Víme, že změna je jedna ze zaručených věcí na této straně věčnosti. Donna a já jsme byli za poslední léta zaplavování přívalem změn, a tak jsme se rozhodli vzít si volno a zajet si do malého klidného městečka v centrálním Texasu. Tohle město je plné různých obchůdků, kde se dá sehnat skoro cokoli.
Chtěli jsme se podívat jen do určitých specifických obchůdků. Chtěli jsme si hlavně odpočinout, což pro nás znamená čtení, vychutnávání si klidu a pár nerušených společných večeří. Našli jsme ale jeden takový obchod, který jsme hledali, působil dobrým dojmem a vypadal slibně. Parkoviště bylo velké, všechno působilo nově a docela hezky. Divné bylo jen to, že tam skoro žádná auta neparkovala.
Vann a já jsme přišli na ranní setkání před začátkem pracovní doby. Byli jsme oba vyčerpaní z nabitého víkendu a necítili jsme se moc na to, abychom byli jeden pro druhého zrovna povzbuzením. Ale přišli jsme i tak. Oba jsme přiznali, že jsme příliš mrzutí a unavení na to, abychom byli schopni nějakého produktivního myšlení. A pak se objevil Sam, aby nás pozdravil.
Sam je synem jednoho z našich zaměstnanců. Jeho táta přijde brzy ráno a pak odveze Sama do školy. Sam za námi na pár minut zašel a pozvedl naši skleslou náladu. Vann i já jsme mu přiznali, že jsme byli mrzutí a pak jsme se ho zeptali, co máme dělat, abychom dokázali být milí na lidi, se kterými se dnes setkáme.
Moje máma vyrůstala se rčením, které předala i nám. Znělo takhle: "Čím víc se snažím, tím pozaději jsem". Ačkoli to není gramaticky správně, pro životy mnohých z nás to platí - nebo to alespoň tak vnímáme.
Mnoho lidí se cítí být pozadu, a čím víc se snaží zpoždění dohnat, tím "pozaději" jsou. V takové situaci se ocitáme z mnoha důvodů. Někteří z nás jsou odkládači. Někteří si toho nakládají moc. Někteří z nás nevyužívají dobře čas. Někteří z nás tráví příliš dlouho přípravami na to, co mají udělat. Někteří nepracují jak by měli. Někteří mají nečekané tlaky a problémy, které jim pronikají do života. Někteří nedávají věcem správné priority. Určitě bychom tu mohli napsat dlouhý seznam dalších důvodů, proč jsou někteří z nás stále "pozaději", i když máme pocit, že na našem seznamu věcí, které máme udělat, usilovně pracujeme.
Články 
Celá léta mojí ženě jedovatý břečťan nevadil. Nikdy s tím neměla žádný problém. Jednou v létě měla opravdu dobrou náladu a rozhodla se udělat nějakou práci vzadu na dvorku. Rozhodla se zbavit části břečťanu. Sekala a stříhala a nakonec ho nabrala plnou náruč, kterou odnesla na skládku. Můžete hádat, co se stalo druhý den. Její ruce a tvář byly pokryté pálící vyrážkou. Hřích se tomu hodně podobá. Myslíme si, že ho zvládneme a že nám neublíží, jenže nakonec bolest ucítíme. 
Už jste někdy čekali na někoho, kdo se s vámi měl v určitou dobu setkat a přišel... pozdě?
A protož všecko, což byste chtěli, aby vám lidé činili, to i vy čiňte jim; toť zajisté jest Zákon i Proroci. Matouš 7:12 Kralický překlad 
Víme, že změna je jedna ze zaručených věcí na této straně věčnosti. Donna a já jsme byli za poslední léta zaplavování přívalem změn, a tak jsme se rozhodli vzít si volno a zajet si do malého klidného městečka v centrálním Texasu. Tohle město je plné různých obchůdků, kde se dá sehnat skoro cokoli. 
Vann a já jsme přišli na ranní setkání před začátkem pracovní doby. Byli jsme oba vyčerpaní z nabitého víkendu a necítili jsme se moc na to, abychom byli jeden pro druhého zrovna povzbuzením. Ale přišli jsme i tak. Oba jsme přiznali, že jsme příliš mrzutí a unavení na to, abychom byli schopni nějakého produktivního myšlení. A pak se objevil Sam, aby nás pozdravil. 
Moje máma vyrůstala se rčením, které předala i nám. Znělo takhle: "Čím víc se snažím, tím pozaději jsem". Ačkoli to není gramaticky správně, pro životy mnohých z nás to platí - nebo to alespoň tak vnímáme.