Když důvěřuješ Bohu, dívej se na něho a ne na to, co kolem lítá!
...napsal jsem si jednou při kázání našeho Reverenda do svého poznámkového sešitu. Je to takový sešit, kam si píšu slova, věty nebo citáty, které mě při kázání oslovily. Ale také si tam, v čím dál větší míře, píšu své postřehy a myšlenky, které mě při Bohoslužbě napadají. Jako třeba tu úvodní. Někdy mívám totiž sklon dívat se právě na to, co kolem lítá a zapomínám, že bych měl svůj pohled upřít přímo před sebe. Dívat se na to, co pro mě Bůh připravil. Sledovat při všem co dělám Jeho tvář.
Naše ego je pro nás skvělým motivátorem a zároveň velkým problémem. Je nezbytnou součástí našeho bytí, a přitom nás někdy staví do přímého konfliktu s tím, kým bychom měli být. Ego můžeme také definovat jako sebevědomí - pohled člověka na svou důležitost a hodnotu.
Někdy je těžké své pocity sebehodnoty nebo důležitosti srovnat podle Božích instrukcí. Na jedné straně je nám řečeno, že máme větší hodnotu než všechno ostatní Boží stvoření, a na straně druhé je nám také řečeno, že se máme pokořit a stát služebníky druhých. Zdá se, jako bychom nevěděli na kterou stranu se dát. Líbí se mi následující krátký příběh, který ilustruje boj našeho ega.
Moje máma často hlídá sestřiny vnoučata, Xaviera a Adinu. Když bylo Xavierovi asi 2 roky, býval často plačtivý, takže se moje máma rozhodla vystavit na ledničku značku, aby situaci nějak zvládla. Vypadalo to jako značka, která zakazuje otáčení vozidla. Byla kulatá, přeškrtnutá a uprostřed měla nápis "zákaz fňukání". Když malému vysvětlila, co značka znamená, vzal to hodně vážně.
Kdykoli začal Xavier kvůli něčemu fňukat, stačilo říct: "Co je na té značce napsáno?" Šel pokaždé ke značce a přesto, že neuměl číst, ukazoval si prstíkem na písmena a věrně četl: "Zákaz fňukání". Pak nastala zázračná proměna, proměna nálady - prostě si odešel hrát a zapomněl na svůj problém.
Pro některé lidi je jednou z nejtěžších věcí naučit se žít s faktem, že naše jednání má důsledky. Vše, co děláme, ovlivňuje nás nebo druhé, a obvykle obojí. Děti učíme už v raném věku - nebouchej, nekousej, atd... protože to druhého bolí. Učíme je, že když něco děláme, má to důsledky pro druhé.
Učíme je vyhýbat se ohni a horkým povrchům, protože takové důsledky ubližují nám samotným. Někteří se ale učí hodně pomalu a mnozí se musí napřed sami "spálit", poučit se utrpením, které je následkem jejich jednání. Nedávno jsem četl takový příběh, který mi připadal legrační, ale když jsem o tom přemýšlel, zjistil jsem, že má daleko hlubší podtext.
Prvním názvem tohoto zamyšlení mělo být "Chci ovládat všechno, co chci!" Potom jsem zkusil "Chci mít dokonalý život." Pak mě napadlo: "Žít tak, jak jsem si to vždycky přál!" Můžete si nejspíš vymyslet titulů podle libosti, protože už zřejmě tušíte o co půjde.
Půjde o to, že "nedokážeme ovládat všechno", "Život se zřídka kdy zdá dokonalý" a "Život je málokdy takový, jaký jsme si přáli." Ten problém se točí kolem slova "CHCI". Tolik našeho chtění ovládá náš život, nemám pravdu?
Žádné dvě děti nejsou stejné; jako otisky prstů, sněhové vločky, každé dítě je jedinečné. Nikdy bychom od dítěte neměli očekávat, že bude mít stejné vlastnosti nebo schopnosti, jako jeho starší bratr nebo sestra. Však se podívejte na své ruce: každý prst je jiný. Nerozlišujeme, který je lepší. Prsteníček není o nic významnější, protože nosí prsten.
Raduj se z každého s nich tak, jak je Bůh stvořil!
Podobně mají všichni členové rodiny stejnou hodnotu - jen má každý odlišnou roli. Kluci mají jiný "popis práce" než dívky. Máma nese jinou zodpovědnost než táta. Každý člen je jedinečný, ale všichni by měli být stejně milovaní a stejně potřební.
Články 
Když důvěřuješ Bohu, dívej se na něho a ne na to, co kolem lítá!
Naše ego je pro nás skvělým motivátorem a zároveň velkým problémem. Je nezbytnou součástí našeho bytí, a přitom nás někdy staví do přímého konfliktu s tím, kým bychom měli být. Ego můžeme také definovat jako sebevědomí - pohled člověka na svou důležitost a hodnotu. 
Moje máma často hlídá sestřiny vnoučata, Xaviera a Adinu. Když bylo Xavierovi asi 2 roky, býval často plačtivý, takže se moje máma rozhodla vystavit na ledničku značku, aby situaci nějak zvládla. Vypadalo to jako značka, která zakazuje otáčení vozidla. Byla kulatá, přeškrtnutá a uprostřed měla nápis "zákaz fňukání". Když malému vysvětlila, co značka znamená, vzal to hodně vážně. 
Pro některé lidi je jednou z nejtěžších věcí naučit se žít s faktem, že naše jednání má důsledky. Vše, co děláme, ovlivňuje nás nebo druhé, a obvykle obojí. Děti učíme už v raném věku - nebouchej, nekousej, atd... protože to druhého bolí. Učíme je, že když něco děláme, má to důsledky pro druhé. 
Prvním názvem tohoto zamyšlení mělo být "Chci ovládat všechno, co chci!" Potom jsem zkusil "Chci mít dokonalý život." Pak mě napadlo: "Žít tak, jak jsem si to vždycky přál!" Můžete si nejspíš vymyslet titulů podle libosti, protože už zřejmě tušíte o co půjde. 
Žádné dvě děti nejsou stejné; jako otisky prstů, sněhové vločky, každé dítě je jedinečné. Nikdy bychom od dítěte neměli očekávat, že bude mít stejné vlastnosti nebo schopnosti, jako jeho starší bratr nebo sestra. Však se podívejte na své ruce: každý prst je jiný. Nerozlišujeme, který je lepší. Prsteníček není o nic významnější, protože nosí prsten.