|
Wednesday, 13 June 2007 |
|
Jednoho odpoledne roku 1953 se reportéři a představitelé města shromáždili na vlakovém nádraží v Chicagu. Člověk, na kterého čekali, byl vítězem Nobelovy ceny za rok 1952. O pár minut později vlak přijel do stanice a z vlaku vystoupil vysoký muž s hustými vlasy a širokým knírkem. Fotoaparáty blýskaly. Představitelé města se k němu hrnuli s otevřenou náručí. Různí lidé mu začali říkat, jaká je to pro ně čest, že se s ním mohou setkat.
Muž jim slušně poděkoval, zadíval se jim přes hlavu a zeptal se, jestli ho můžou na chvilku omluvit. Rychle prošel davem až ke staré černošce, která se potýkala se dvěma velikými zavazadly. S úsměvem tašky zvedl a doprovodil ji až k autobusu. Pomohl jí nastoupit a popřál jí příjemnou cestu. Když se vracel k vítajícímu davu, omluvil se: “Je mi líto, že jsem vás nechal čekat.”
Ten muž byl Dr. Albert Schweitzer, slavný lékař misionář, který celý život strávil pomáháním chudým v Africe. Jako odezvu na Schweitzerův čin řekl jeden člen uvítacího výboru s velkým obdivem vedle stojícímu reportérovi: “To je poprvé, co jsem viděl kázání chodit.”
 Přidat jako oblíbený (161) | Shlédnutí: 851
|
- Komentujte prosím relevantě k obsahu článku.
- Komentáře budou zveřejněny po schválení administrátorem.
Neslušné nebo nesmyslné komentáře nebudou zveřejněny.
Komentáře sestávající pouze z nesmyslné řady smajlíků také nebudou zveřejněny. - Vyplnění položek označených hvězdičkou je povinné.
|
Powered by AkoComment Tweaked Special Edition v.1.4.6
AkoComment © Copyright 2004 by Arthur Konze - www.mamboportal.com
All right reserved |
Články 
Napište první komentář