Ze své rodičovské starostlivosti a touhy naučit našeho synka zodpovědnosti chceme, aby nám zavolal jakmile dorazí ke svému kamarádovi, který bydlí o pár bloků dál. S rostoucím sebevědomím, že se tam umí dopravit sám, aniž by ho postihla nějaká katastrofa, na to začal zapomínat.
,Když zapoměl poprvé, zavolal jsem sám, abych se ujistil, že dorazil v pořádku. Řekli jsme mu, že jestli se to stane ještě jednou, bude muset domů.
A o pár dní později telefon opět zůstal němý a já jsem věděl, že má-li se něco naučit, bude muset být potrestaný. Ale já jsem ho nechtěl trestat!
Šel jsem k telefonu, litujíc toho, že jeho zábava bude muset být narušena nedostatkem kontaktu s jeho otcem. Když jsem vytáčel číslo, modlil jsem se, aby mi Bůh dal moudrost. Zdálo se že Bůh říká: “Chovej se k němu tak, jako se já chovám k tobě.” A s tím, když telefon jednou zazvonil, zavěsil jsem sluchátko. O pár vteřin později telefon zazvonil a byl to můj syn.
“Tak jsem tady, tati!”
“Proč ti trvalo tak dlouho, než jsi zavolal?” zeptal jsem se.
“Začali jsme si hrát a já zapomněl. Ale tati, slyšel jsem, jak jednou zazvonil telefon a vzpomněl jsem si.”
“Jsem rád, že sis vzpomněl,” řekl jsem. “Bav se dobře.”
Jak často si představujeme Boha jako toho, kdo nás chce potrestat když uděláme nějaký přestupek? Říkám si, jak často asi jednou zazvoní a doufá, že zavoláme domů.
Komentáře budou zveřejněny po schválení administrátorem. Neslušné nebo nesmyslné komentáře nebudou zveřejněny. Komentáře sestávající pouze z nesmyslné řady smajlíků také nebudou zveřejněny.
Vyplnění položek označených hvězdičkou je povinné.
Články 
Komentáře (1)