Firma hledala nové zaměstnance. Jedna z otázek psaného testu zněla takto:
Jedete autem za divoké, bouřlivé noci. Projíždíte kolem autobusové zastávky a vidíte tři lidi, čekající na autobus: Starou paní, která vypadá, že každou chvíli umře, doktora, který vám jednou zachránil život a ženu svých snů. Do auta můžete vzít jen jednoho pasažéra. Koho si vyberete? Svou otázku vysvětlete.
Naše církev byla tento týden zarmoucena zprávou, že zemřel jeden z našich nejváženějších členů, Někdo Jiný. Odchod Někoho vytvořil prázdné místo, které bude těžké zaplnit. Jiný byl s námi po mnoho let a po celá ta léta dělal Někdo mnohem víc, než je u ostatních lidí obvyklé.
Byl to jeden z těch chladných zimních večerů v San Francisku, kdy déšť bolí a váš dech tvoří obrovské, bavlněné chumáče, které se odráží od chodníku. Řídil jsem hrůznost, kterou by jen nestydatý lhář nebo dobrý přítel nazval “autem”. Ten vůz byl vlastně zdemolovaný už když jsem ho koupil od bezohledného souseda, potřeboval opravu motoru, která by stála víc, než auto samotné.
Profesor vešel do třídy a přinesl s sebou pár věcí. Když začalo vyučování, beze slova vyndal velkou, prázdnou sklenici od majonézy a naplnil jí kameny. Potom se zeptal studentů jestli je sklenice plná. Shodli se, že je.
Články 
